Expedice 2014

 

Den 1 - Pátek 8.8.       

Počasí slunečno

Nastal dlouho očekávaný den – slavná moto expedice začala. Sraz byl stanoven na 8. hodinu ranní v moto klubu, s bratrem a našimi dítky jsme přijeli jako vždy poslední. Rychle nakládáme jídlo a pivo z mrazáku do safety caru. Někteří ještě dopíjí kávu či limonádu, následně proběhlo nutné focení, naladění vysílaček, a v 8,50 h. konečně proběhl odjezd celé skupiny. Pavka byl tak natěšený, že při rozjezdu mu jeho Aprilka chcípla. Po najetí na hlavní silnici utváříme dohodnutý tvar, a v zipu se řítíme na Mukařov, kde zahýbáme směrem na Benešov. Cesta ubíhá celkem v poklidu, žádná palba. Před Táborem mi odchází vysílačka, bohužel se mi ji již nepodařilo rozchodit. V Českých Budějovicích zastavujeme na první tankování, doplnění tekutin, kuřáci si dávají cigaretku, a už jedeme dál. Za Kaplicemi zastavujeme na oběd…no nevaří tam tedy moc dobře, ale dáváme se tam do řeči s kolegou motorkářem a jeho paní, kteří se právě vrátili z Itálie a dávají nám nějaké rady a informace (o cenách benzínu, dálnic apod.)…na co se máme připravit. V Dolním Dvořišti tankujeme, bohužel zjišťujeme, že jedeme nepřesně, a hranice překročíme ve Vyšším Brodě. Hned se poznalo, že se nacházíme v Rakousku, všude uklizeno, posekaná tráva, kvalitní silnice. V Rakousku evidentně zrychlujeme až do Linze, kde nás navigace táhne přes střed, tak se tak docela „loudáme“, je to  krásné město, avšak samý semafor. Za Linzem zastavujeme na přestávku, kdo chce, tak natankuje, dá si rychlou cigaretku, pití. Žádné zdržování, vyjíždíme k našemu cíli - Nussdorf  am Attersee. Kousek před cílem nastává ještě malá komplikace - nějaký rakouský poděs srazil mladého motorkáře na krosce. Kolem 16.30 dorážíme do dnešního cíle - Kempu Bruck Baucher. Kemp je součástí statku, není tam umístěna žádná recepce, proto hledáme majitele, zda nás ubytuje. Zvoníme tedy na dveře, vychází nějaký děda, a nasměruje nás na svého syna, který právě dorazil s traktorem. Dotyčný měl s ubytováním nějaký problém, proto se jdeme poradit o dalším průběhu, ale pak najednou doráží na kole, domlouvá se s Kachnou a následně nás ubytovává za 100 euro, což je super cena. Kemp je na břehu jezera a naskýtá božský pohled na Alpy. Stavíme stany, připojujeme se na elektřinu, procházíme se u jezera, večeříme řízky s chlebem, vychutnáváme si pivko, po desáté hodině večerní hygiena, a jde se spát…no jak kdo.

 

Den 2 - Sobota 9.8.       

Počasí slunečno

 

Den 3 - Neděle 10.8.       

Počasí slunečno

Vláďa stejně jako vloni vstává jako první a dává vařit vodu na kávu a čaj. Pak se probouzejí i ostatní, ještě vytáhnout ze stanu Kachnu a Minipiškota. Snídaně, ranní hygiena. Následně nakládáme věci do Safety caru, všichni nažhaveni na dnešní cestu Alpami. V 8.40 odjezd, okolní krajina je jako z omalovánky…jezera, hory, doplněno kvalitními silnicemi - prostě a jednoduše nádhera. Kachna se odhodlala vzít foťák, fotí z Burgmana za jízdy a neví, co fotit dřív. Okolo 10 hodin sjíždíme do vesnice, kde nacházíme typickou horskou benzínku - dva stojany, obsluha vybíhající z autoservisu, nechtějí platit kartou, ale po dohodě souhlasí a přinášejí přístroj. Napití, cigaretka, nějaké fotografie, a už razíme dále horskou krajinou, pomalu se blížíme k italským hranicím. Zastávka na oběd z vlastních zdrojů u krásného lesíka. Přejíždíme hranice, projíždíme Tarvisiem i jeho centrem, a už valíme do kopce k slovinským hranicím. Projíždíme Cave del Predil, a už jsme u jezera Lado del Predil.(zde doporučiji zastávku pokud pojedete kolem,na koupání to moc není, ale ten pohled) Po projetí slovinských hranic se řítíme z kopce do našeho cíle jménem Bovec. Míjíme kemp a jedeme ještě natankovat pro případ, že bychom zítra někam vyrazili. Po natankování vjíždíme do brány našeho starého známého kempu v Bovci. Nalézáme si místo - prakticky to samé jako loni. Stavíme stany, vyndaváme sety z Safety caru, popíjíme pivko, Kachna s Minipiškotem jdou do města a Piškot připravuje gril na večeři – jeho kuřecí steaky jsou skutečným gurmánským zážitkem. Jdu zaplatit kemp, který stál na dva dny i s přípojkou na elektřinu 190 euro. Házíme do sebe pivko a těžký prošlý vínko (účastníci vědí, o čem je řeč), do toho Láďa vytahuje svou výbornou slivovici, byl to hezký letní večer. Okolo 23.30 nastal čas na hygienu, a jde se spát…no alespoň většina.

Neděle. Na neděli je plánovaný den volna, neboť čekáme ještě na dva členy moto expedice, kteří jedou dnes z Kostelce n/Č lesy na jeden zátah do Bovce. Ráno opět jako první vstává Vláďa, dá jako vždy vařit vodu na čaj a postupně se přidávají ostatní. Po snídani ranní hygiena, a vyrážíme na pěší výlet k soutoku řek Korytnica a Soča. Voda v řece křišťálově čistá, ale ledová, do 20 sekund mrznou nohy. Ještě se zajdeme pohoupat na vysutý most a jdeme zpátky. Na zpáteční cestě se zastavujeme ve městě na zmrzlinu a nějaký nákup, následně se jde na oběd. Pavka uvařil super polévku. Po obědě následovala typická siesta, a pak jsme se rozhodli putovat k lanovce vedoucí na Canin. Po 3 kilometrovém pochodu k lanovce, ve 30 stupňovém vedru, jsme došli k závěru, že lanovka již dávno nejezdí, a to jsme výjimečně vytáhli i Saláta, tak jsme trpce táhli zpátky do kempu. Po návratu do kempu natěšeně čekáme na příjezd Likase a Alonsa. Doráží těsně před 17.00, okamžitě po příjezdu doplnili tekutiny, a šlo se grilovat. Na jejich počest byly vepřové steaky a plzínka. Po večeři příjemné posezení, proběhlo pivko, Vláďova vynikající slivovice. Při posezení se k nám přidávají ještě někteří Češi a Češky, kterých bylo v Bovci opravdu hojně. A okolo půlnoci spánek.

 

Den 4 - Pondělí 11.8.       

Počasí slunečno

Pondělí. Ráno po 7 hodině jako vždy budíček, hygiena, snídaně, zbourání stanů a vše nakládáme Bimbovi a Salátovi do safety caru. V 8.30 již svištíme z kempu směrem k italským hranicím na Udine, po cca 8 km uhneme z hlavní  na silnice  nižší třídy a řítíme se vesele do Itálie, jedeme do kopce a střídáme zatáčku za zatáčkou. Po přejetí hranic jedeme pro změnu z kopce směrem na San Pietro al Natisone a Cividale del Friuli. Po projetí těchto měst najíždíme na silnici 1 třídy a značně zrychlujeme, je vedro jako na Sahaře, a proto si dáváme zastávku na tankování, pití a další nutnosti. Kdo může, s úlevou odhazuje oblečení a jede se dál – směr Lido di Jesolo. Bohužel nížinatý sever Itálie není nikterak příliš zajímavý a není zde příliš divů k vidění (tuto lokaci už nejedu, jízda po silnici nižší třídy nabízí podobný pohled jako jízda po dálnici). Projíždíme Udine po obchvatu a následně i několik dalších italských měst, která zde vypisovat nebudu, skutečně mě nic neoslovilo. Okolo 12 hodin dojíždíme před Lido di Jesolo a domlouváme se, že jedeme dál a v prvním kempu, co se nám bude zamlouvat, zastavíme. Jedeme směrem na Benátky a až do Benátek na žádný kemp nenarážíme. Tedy před Benátkami narážíme na jeden – u kterého však není moře, tudíž nic pro nás. Projíždíme Benátkami, tam nastává malá komplikace – ztrácí se nám Safety car. Přes vysílačky domlouváme naší pozici, následně asi po 15 min. doráží i safety car, jedeme dál - v tom horku nic moc příjemného. Musím říct, začínám toho mít plné zuby, a do toho se začne ozývat můj poloprázdný žaludek. Asi 20 km za Benátkami směrem na Ravenu zastavujeme u benzínky s bistrem a mírně neschopnou obsluhou, ale dáváme si solidní obídek, každý džbánek vody, Salát pivko. Na navigaci nacházíme nejbližší kemp s drobnou zajížďkou mimo hlavní cestu. Je v městě  Roselina del Mare. Po příjezdu do města hledáme dotyčný kemp, navigace se jeví naprosto marně, tak se poptáváme nějakého poblázněného Itala, cestu nám popíše však perfektně…a přijíždíme před obrovský kemp. Likas jde zjistit situaci a bohužel štěstí není nakloněno na naši stranu – kemp vůbec není ten pravý. Motorky musíme nechat na parkovišti u recepce, cena přehnaná - 23eur  za noc, takže jedeme sklesle a uškvařeně dál. Cestou do kempu jsem si všimnul cedulky na jiný kemp, tak přebírám pozici vůdce a jedeme. Po příjezdu do kempu nás přivítá velice milá paní, hned s námi ochotně řeší, co je nutno. Bohužel sdělí, že kapacita kempu takřka je plná. Domlouváme se tedy, že potřebujeme na jeden den, zavolá tak majitele, a ten naštěstí s jedním dnem nemá problém. Nechá nám dvě karavanová místa, a když nám je ukážou, jsme relativně nadšeni - místa jsou stíněná pomocí fólie, sprchy i záchody blízko, (ačkoli typicky italsky špinavé), cena také  super - i s elektřinou pro 12 lidí 120 euro. Na stavění stanů jsme se vykašlali a roztáhli jsme pod nás plachty, spánek si užijeme na čerstvém vzduchu hezky „pod širákem. Pro Kachnu s Minipiškotem alespoň zcela nová zkušenost. Dáváme si občerstvení, plzínku a razíme k moři, které je hezky teplé, ale značně znečištěné. Málem bych si ho spletl s rybníkem v Jevanech, s loňskou Makarskou riviérou se doopravdy nedá srovnat…ale nám to nevadí a v moři se relativně spokojeně cachtáme skoro hodinu. Přišel dokonce i Salát, pronesl však „To je ale špína“, chvíli se pokoupal a odešel do sprchy. Po návštěvě pláže následovala večeře, Piškot ugriloval klobásky, po večeři nastal volný program. Někdo navštívil město, někdo zůstal v kempu, někdo šel na obhlídku obrovského kempu. Po návratu opět občerstvení, hygiena a šlo se spát (nebo v případě některých na místní koncert).

 

Den 5 - Úterý 12.8.       

Počasí slunečno

V 7.00  jsou již nastává čas budíčku, klasicky probíhá ranní hygiena, balení. V místním obchodě nakupuji čerstvé bagety, které vesele pojídáme. Při průjezdu okolo recepce na nás všechen personál mává s úsměvem na rtech (velice přátelští a velmi hodní lidé). Najíždíme zpět na silnici 1 třídy směrem na Ravenu. Zhruba 30 km před Ravenou chytáme větší 5 kilometrovou kolonu, následně ji po chvilce váhání předjíždíme a zastavujeme na benzínce, kde trpělivě čekáme na Safety car. Pochopitelně tankujeme, horlivě kupujeme chlazené pití – počasí je stejné jako včera, tudíž se každý škvaří od hlavy až k patě. Za půl hodiny doráží Safety car, necháváme ho jet a pomalu vyrážíme. Před Ravenou dojíždíme Safety  car, po průjezdu  Ravenou najíždíme na dálnici (neplacenou), a míříme do Rimini, kde již máme zamluvený kemp (jeden poznatek - italští řidiči, jestliže se někde vyskytuje policejní kontrola či radar, tak vás varují blikáním jak o život, gestikulací rukama na znamení zpomalení, bohužel v Čechách se to stává doopravdy málokdy, ale za to v Itálii je to pravidlo solidárnosti). Náš kemp jménem Maximum se nachází v příměstské části Rimini, skládá se vlastně ze dvou částí, jež jsou od sebe odděleny městskou ulicí. K moři se z něj jde 5 minut. Přidělí nám dvě místa, jež jsou bohužel od sebe vzdáleny asi 100 metrů, ale my chceme se vejít do jednoho - s předpokladem, že všichni budou spát pod hvězdami, avšak pak to vzdáváme – jedná se vyloženě o utopii. Na druhém místě tedy stavíme dva stany. Jeden já s Kachnou a Minipiškotem, druhý Bimbo společně se Salátem. Ostatní spí pod širákem na druhém místě. Další problém nastává kvůli ošklivým záchodům, kde nejsou prkýnka – prostě  Itálie. Cena vychází na 14,5euro na osobu a den, včetně elektřiny. Po vybalení se rozhodneme jít s Likasem a dětmi nakoupit, Pavka mezitím vaří pozdní oběd. Po  pozdním obědě jdeme do moře, které je jednoznačně čistější, než v Roselině. Poté následuje káva a další koupání. Kachnu v moři něco kouslo do prstu u nohy a bohužel jí noha až po kotníky zčervenala a v bolestech jen tak tak došla do kempu. Dali jsme jí prášek, zchladili gelem a během půl hodiny se noha naštěstí srovnala. Poté večeře a po ní volný program. Někteří navštívili město, ve kterém to velice žije, a někteří se rozhodli zůstat v kempu. Po návratu se koná diskuse o zítřejším programu a rychle spát.

 

Den 6 - Středa 13.8.       

Počasí slunečno/bouřky

Ráno vstáváme o něco později - asi v 8.20. Dnes je naplánován výlet do San Marina. Okolo půl desáté jsme již všichni připraveni na odjezd a jedeme vstříc tomuto malému státu. Do San Marina je to daleko asi 30 km. Projíždíme centem Rimini, trápíme se několika semafory, a už si to šineme do kopce, do San Marina. Po příjezdu do centra hledáme dobré parkování. Nakonec se naskytne díky Likasovi a Pištovi možnost zaparkovat na parkovišti pro autobusy. Motorky zdarma, platí se jen za Safety car, a to 5 euro. Odhazujeme ze sebe motorkářské oblečení a kráčíme se pokochat hradem, hromadné foto je již samozřejmostí. Následně rozpouštíme skupinu, sraz ve 14 hod. u motorek. Pak nastal čas na prohlídku exteriéru hradu, procházení se malebnými uličkami s obchůdky, nákup suvenýrů. Najedli jsme se, a po 14 hodině se všichni sešli u motorek. Musím konstatovat, že jak cestou ze Slovinska do Rimini nic zajímavého neuvidíte, ze San Marina jsme byli všichni nadšeni. Dýchá z něj kouzlo dob dávných . Vřele doporučuji všem, kteří budou někdy projíždět poblíž, ať si zajedou do San Marina, které na rozdíl od některých částí Itálie určitě nezklame. Startujeme motorky a vyrážíme zpět do kempu Maximum, opět je neuvěřitelné vedro, které už nemohu vydržet a ač to běžně nedělám, musím si výjimečně sundat bundu a jedu v tričku. Po příjezdu do kempu si dáváme kafe a vyrážíme naposledy k moři, kam chceme dostat i Saláta, a to seženeme dokonce i vozík, na kterém ho hodláme odvézt. Bohužel s ním ani takový komfort nehne. Prý se jednou vykoupal a to bohatě stačí. Tentokrát v moři něco kouše mě, noha mi však nezčervenala. Pavka nám vaří k večeři těstoviny, které všem moc chutnaly. Po večeři volná zábava. Někdo šel opět do města, někdo zůstal v kempu – vyloženě klasika. Bohužel se začal zvedat vítr, což znamená často předzvěst bouřky. Po 11 hod. hygiena a následně spánek. Naneštěstí se obava z bouřky naplnila a okolo 3 hodin ranních vyrazila na chlapy, co spali pod širákem.

 

Den 7 - Čtvrtek 14.8.       

Počasí polojasno/přeháňky

Vstávám okolo 6. hodiny ranní a dosud drobně pršel, zkoumám situaci  - někteří  v bouřce přeběhli v dešti k Bimbovi do jeho velkého stanu, Piškot, Frudla a Pavka spali ve stoje v Safety caru a Likas od promoknutí již nespal a stál v přístřešku u sprch. Po 7 ráno již přestalo pršet, tak úplně všechny probouzím - snídaně, hygiena, balíme mokré stany a věci, domlouváme se, že do dnešního cíle - jezera Lado di Garda pojedeme po dálnici pro zrychlení přesunu. Po deváté již je vše připraveno k odjezdu, tak svištíme k dálnici směrem na Bolognu, poté na Padovu, Veronu. Mezitím tankování, občerstvení a již sjíždíme z dálnice u Peschiera del Grada, najíždíme na silnici podél jezera, a začínáme hledat kemp. Bohužel to není žádná legrace, podaří se nám to až na sedmý pokus, a to v krásném městečku Lazise, v malém příjemném kempu. Opětně máme dvě karavanová stání, i cena solidní - 11 euro na osobu. Vybalujeme všechny mokré věci, aby uschly. Chceme spát pod širákem, bohužel se to nepodaří, neboť se najednou zatáhne, tak radši postavíme stany. Nakonec nepadne ani kapka, hory jsou nevyzpytatelné. Po vybalení se jdeme podívat do městečka a dáváme si s Piškotem, Kachnou a Minipiškotem pozdní obídek. Městečko je půvabné, s nádhernou architekturou a pěknou atmosférou, kterou skvěle dokreslují tyčící se Alpy a jezero obklopující ho po celé šíři. Nedivím se, že sem míří tolik turistů rozličných národností, návštěva opravdu stojí za to. Po návratu do kempu, koupání v jezeře. Večer ještě nákup suvenýrů a zásob. Před spaním nějaké pivko, něco drsnějšího a jde se spát.

 

Den 8 - Pátek 15.8.       

Počasí zataženo/déšť

Ráno byl budíček okolo sedmé, počasí poprvé za dovolenou vypadá velmi špatně. Nebe je permanentně zatažené, připravuje se na nadcházející déšť. Na recepci nám paní majitelka vřele mává, a pokračujeme po silnici podél jezera.  Zhruba po 15 km přišlo to, co jsme nervózně očekávali už od rána - a to déšť. A tak se rychle převlékáme do nepromoků, jenom Miras  si ho zapomněl doma. V prvním větším městečku všichni tankují, já ne, protože jsem si naivně myslel, že mi zásoba vystačí až do Rakouska. Jedeme směrem na Trento, ale ke všem těm dnešním komplikacím začíná Mirase zlobit jeho SV. Teče mu do válce voda a jde mu na jeden válec. Po první zastávce mu oprava vydrží asi 10 km, po druhé asi 20 km a  k tomu všemu je promočený až na kost. Při třetí zastávce to vzdává a SV se nakládá do Safety caru. Z Trenta pokračujeme za neustávajícího deště na Bolzano a kousek za Trentem zahýbáme směrem do Dolomit. Začínám toho již mít plné zuby, Kachna též. Do toho mi dochází benzín, narazit na benzínku v těchto končinách se jeví zcela nemožně a evidentně nejsem sám, kdo má těch nepříznivějších podmínek dost, vidím totiž Piškota, jak zastavuje u nějaké hospůdky, kde si dáme oběd, čaj a trochu si odpočineme a ohřejeme se, neb rasantně klesla teplota - na 8 stupňů. Můj problém s benzínem vyřeší Bimbo a Salát, nalévají mi benzín z centrály, takže v klidu vydržím do až do tankování. Oblékáme se opět do nepromoků i přesto, že přestalo pršet. Ale je opravdu chladno a nepromoky trošku pomůžou. Brázdíme stále po alpských silničkách, kde je to samá zatáčka, ale krajina se doopravdy ani tou bohatou češtinou nedá naprosto přesně popsat. Neskutečně pohádková nádhera. Člověk se cítí až nekonečně, když tak sviští těmi divy naší planetky Země a dochází mu, co je vlastně ta pravá  krása. Když vjíždíme asi do nejhezčího místa expedice -k hoře  Passo Pordoi 2235m.n.m, těsně před vrcholem chceme udělat nějaké fotografie, tak zastavujeme na odpočívadle. Ale jakmile dojíždí Likas, tak se opře ninjou o asfalt. Odnesla to blinkra společně s prasklým plastem, ale to se holt stává, to hlavní je, že Likas je celý a živý. Dojedeme o kousek dál na vrchol, opětně provádíme nějaké foto a pokračuje se dál asi tak 5-8 km ke sjezdu na silnici vyšší třídy. Pokračujeme dál a projíždíme Cortinu d’Ampezzo, začínáme hledat nějaké ubytování, chtěli bychom penzion, ale nikterak se nám nedaří, tak po asi pátém pokusu hledání vzdáváme a celí promrzlí se ubytováváme v kempu s názvem „Toblacher See v Lago di Dobbiago“ na břehu jezera. Je to krásné místo, ale teploměr na mém Burgmanu ukazuje 6 stupňů, což je na letní měsíce nevídaná teplota. Cena 16 euro bez elektřiny, louka, kde se máme ubytovat je mokrá a bahnitá. Rychle se tedy jdeme vysprchovat do sprch, které jsou na čipovou kartu a vypadá to tam jako v lázních. Pavka vaří rýži s gulášem, každý toho má dost, tak dostavujeme stany a ve velkém chladu se uchylujeme ke spánku.

 

Den 9 - Sobota 16.8.       

Počasí zataženo/déšť

Sobota Ráno vstávám asi 6.15 a jdu vykonat ranní hygienu. Když se vracím, kontroluji  Burgmana , spouštím kontrolky – teploměr ukazuje 3 stupně, na srpen vyloženě slabota…a to momentálně neprší. Oficiálně je plánován návrat na neděli, ale v důsledku velikánské zimy určitě dnes opět zmokneme, proto jsme se dohodli, že  domů dorazíme již dnes. Proto následovala rychlá snídaně, balení, a co nejdřív vyrážíme. V 8.30 jsme připraveni a vyjíždíme směrem na Lienz, kde tankujeme. Tady se s námi loučí Alonso, spěchá domů, tak jede solo. Za Lienzem začíná opět pršet, tak se oblékají nepromoky. Z Lienzu  jedeme směrem na Zeel am See, vyhýbáme se Salzburgu a jedeme přes Německo (mimo dálnice, cesta ubíhá ale relativně slušně…až na ten déšť) kolem Traunstein, Trostberg, někde tam probíhá tankování, oběd zajistí bageta (prapůvodně měla být restaurace, ale u té, u které jsme zastavili, se konala nějaká akce), ale osobně bych si dal s chutí něco teplého, bohužel podléhám většině, tak i já s Kachnou kráčíme vstříc čerstvé bagetě. Jedeme dál – momentálně neprší, na Pocking, projíždíme Passau a vracíme se zpět do Rakouska. Hranice přejíždíme na hraničním přechodě  – Zadní Zvonková, pak dál následují Prachatice, Vimperk, Strakonice, Příbram, po Pražském okruhu sjíždíme na Říčany a dojíždíme domů v 20.30. Všichni v pořádku, zdraví a celí.

MOTOEXPEDICE 2014  -  celkem průjezd 5 státy EU, najeto 2437km

ÚČASTNÍCI MOTOEXPEDICE 2014   

Radek Lomič-Piškot

Matěj Lomič  – Minipiškot (syn a baťůžek Piškota)

Marek Lomič - Mára

Kateřina Lomičová - Kachna (dcera a baťůžek Máry)

Petr Tůma - Frudla

Pavel Fehér - Pavka

Lukáš Fehér - Likas

Miroslav Fehér - Miras

Vladimír Novák-Norbis(Kosmas)

Luboš Novák  – Alonso

Martin Fehér-Bimbo – řidič  SAFETY CARU

Ladislav Fehér –Salát  – hlavní mechanik, řidič SC.

 

Závěr       

 

Svůj cestopis bych uzavřel tím, že jsem i letos byl nesmírně nadšen z této expedice, vše bylo pečlivě, detailně připraveno. Pochopitelně nějaké odchylky z trasy nastaly, ale většinou i ony stály za to. Pochopitelně se projevilo i přísloví „Co člověk, to názor“, ale vždy došlo k dohodě, protože se projevilo kamarádství mezi námi všemi. Bez kamarádství a lásce k motorkám by se totiž tato Motoexpedice konat nemohla. A to bychom přišli o nezapomenutelné zážitky a neuvěřitelné scenérie alpské krajiny. Všech účastníků si  vážím , jsem rád, že jsem s vámi mohl jet, proto vám, kamarádi - děkuji.

 

Jako motto expedice bych použil glosu, kterou křičela Kachna za mnou po příjezdu  do Dolomit:

„Táto, to je nádhera, ta jízda na motorce…a krajina jak v pohádce.

 

Ahoj, a možná zase někdy J

 

 

Autor: Mára a Kachna