Pondělí. Ráno po 7 hodině jako vždy budíček, hygiena, snídaně, zbourání stanů a vše nakládáme Bimbovi a Salátovi do safety caru. V 8.30 již svištíme z kempu směrem k italským hranicím na Udine, po cca 8 km uhneme z hlavní  na silnice  nižší třídy a řítíme se vesele do Itálie, jedeme do kopce a střídáme zatáčku za zatáčkou. Po přejetí hranic jedeme pro změnu z kopce směrem na San Pietro al Natisone a Cividale del Friuli. Po projetí těchto měst najíždíme na silnici 1 třídy a značně zrychlujeme, je vedro jako na Sahaře, a proto si dáváme zastávku na tankování, pití a další nutnosti. Kdo může, s úlevou odhazuje oblečení a jede se dál – směr Lido di Jesolo. Bohužel nížinatý sever Itálie není nikterak příliš zajímavý a není zde příliš divů k vidění (tuto lokaci už nejedu, jízda po silnici nižší třídy nabízí podobný pohled jako jízda po dálnici). Projíždíme Udine po obchvatu a následně i několik dalších italských měst, která zde vypisovat nebudu, skutečně mě nic neoslovilo. Okolo 12 hodin dojíždíme před Lido di Jesolo a domlouváme se, že jedeme dál a v prvním kempu, co se nám bude zamlouvat, zastavíme. Jedeme směrem na Benátky a až do Benátek na žádný kemp nenarážíme. Tedy před Benátkami narážíme na jeden – u kterého však není moře, tudíž nic pro nás. Projíždíme Benátkami, tam nastává malá komplikace – ztrácí se nám Safety car. Přes vysílačky domlouváme naší pozici, následně asi po 15 min. doráží i safety car, jedeme dál - v tom horku nic moc příjemného. Musím říct, začínám toho mít plné zuby, a do toho se začne ozývat můj poloprázdný žaludek. Asi 20 km za Benátkami směrem na Ravenu zastavujeme u benzínky s bistrem a mírně neschopnou obsluhou, ale dáváme si solidní obídek, každý džbánek vody, Salát pivko. Na navigaci nacházíme nejbližší kemp s drobnou zajížďkou mimo hlavní cestu. Je v městě  Roselina del Mare. Po příjezdu do města hledáme dotyčný kemp, navigace se jeví naprosto marně, tak se poptáváme nějakého poblázněného Itala, cestu nám popíše však perfektně…a přijíždíme před obrovský kemp. Likas jde zjistit situaci a bohužel štěstí není nakloněno na naši stranu – kemp vůbec není ten pravý. Motorky musíme nechat na parkovišti u recepce, cena přehnaná - 23eur  za noc, takže jedeme sklesle a uškvařeně dál. Cestou do kempu jsem si všimnul cedulky na jiný kemp, tak přebírám pozici vůdce a jedeme. Po příjezdu do kempu nás přivítá velice milá paní, hned s námi ochotně řeší, co je nutno. Bohužel sdělí, že kapacita kempu takřka je plná. Domlouváme se tedy, že potřebujeme na jeden den, zavolá tak majitele, a ten naštěstí s jedním dnem nemá problém. Nechá nám dvě karavanová místa, a když nám je ukážou, jsme relativně nadšeni - místa jsou stíněná pomocí fólie, sprchy i záchody blízko, (ačkoli typicky italsky špinavé), cena také  super - i s elektřinou pro 12 lidí 120 euro. Na stavění stanů jsme se vykašlali a roztáhli jsme pod nás plachty, spánek si užijeme na čerstvém vzduchu hezky „pod širákem. Pro Kachnu s Minipiškotem alespoň zcela nová zkušenost. Dáváme si občerstvení, plzínku a razíme k moři, které je hezky teplé, ale značně znečištěné. Málem bych si ho spletl s rybníkem v Jevanech, s loňskou Makarskou riviérou se doopravdy nedá srovnat…ale nám to nevadí a v moři se relativně spokojeně cachtáme skoro hodinu. Přišel dokonce i Salát, pronesl však „To je ale špína“, chvíli se pokoupal a odešel do sprchy. Po návštěvě pláže následovala večeře, Piškot ugriloval klobásky, po večeři nastal volný program. Někdo navštívil město, někdo zůstal v kempu, někdo šel na obhlídku obrovského kempu. Po návratu opět občerstvení, hygiena a šlo se spát (nebo v případě některých na místní koncert).